Jsou chvíle, kdy člověk ani nemusí hledat lež.
Stačí poslouchat pravdu, která je vyslovena bez studu.
Přiznání, že nejde o demokracii, hodnoty ani ochranu lidí, ale o převrat a ropu, není šokující proto, že by bylo nové. Šokující je tím, že zaznívá otevřeně. Bez obalu. Bez výčitek. Jako by svět už ani nepředstíral, že mu jde o něco víc než o moc a zdroje.
A právě v tom je ta černota.
Ne v samotném činu,dějiny jsou plné násilí, válek a vykořisťování.
Ale v normalizaci cynismu.
V tom, že se z lidských osudů stává technický detail. Vedlejší škoda. Kolonka v tabulce.
Země se mění v komoditu. Národy v překážku. Pravda v nástroj.
Když se řekne „jde nám o ropu“, říká se tím zároveň “nejdenám o lidi”.
A když to projde bez odporu, bez následků, bez skutečné debaty, posouvá se hranice toho, co je možné. Dnes Venezuela. Zítra kdokoliv, kdo se nehodí do plánů silnějšího.
A přesto,paradoxně,právě tato otevřenost může být i začátkem procitnutí.
Protože lež, která se dobře maskuje, je nebezpečnější než pravda, která je odpudivá.Pravda řečená nahlas bere iluze. Bolí. Ale už se před ní nedá schovat.
Otázka tedy nezní, zda je svět temný.To víme dávno.
Otázka zní, kolik lidí je ještě ochotno vidět, i když je to nepohodlné.
A kolik jich raději zůstane v příbězích, kde jsou „ti hodní“ a „ti zlí“, protože realita je složitější a méně útěšná.
Možná nežijeme v době největšího zla.Možná žijeme v době, kdy se zlo přestalo stydět.
A právě proto je dnes svědomí vzácnější než odvaha.
A ticho pohodlnější než pravda
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-neslo-o-drogy-ale-o-prevrat-a-ropu-priznal-trump-venezuelu-budou-spravovat-usa-295363