Телеграм канал «Český Těšín Chraňme naše děti»

Reakce v momentě, kdy klobása odletěla, zaslouží plný počet bodů, tedy 100.😁

Plavec překonal Baltské moře, uplaval 160 km ze Švédska do Polska. Polský sportovec Bartłomiej Kubkowski jako první v historii zvládl takovou vzdálenost bez zastávky, bez jídla a bez dotyku doprovodné lodi. Plavání trvalo přibližně 55 hodin. Bylo to páté pokusení tohoto sportovce – v roce 2025 mu chybělo 11 km do cíle.

22 rozhodčích zaznamenává konečný výsledek na olympijských hrách. 1964, Japonsko

Na letních olympijských hrách v Tokiu v roce 1964 se systém rozhodování v běžeckých disciplínách opíral o složitý systém vizuální kontroly, do kterého bylo zapojeno 22 časoměřičů a pozorovatelů. Vzhledem k tomu, že v té době ještě neexistovaly plně automatické vysokorychlostní fotofinishové kamery s okamžitým vyvoláním snímků, byli rozhodčí umístěni na speciální stupňovité tribuně přímo naproti cílové čáře. Každý časoměřič měl na starosti zaznamenání výsledku konkrétního sportovce a běžecké dráhy, přičemž ručně měřil čas pomocí stopek a ověřoval pořadí v cíli. Tyto hry se staly posledními, při nichž o výsledcích rozhodovalo početné kolegium „živých“ rozhodčích, neboť již na následujících olympijských hrách lidský faktor definitivně ustoupil pokročilým digitálním technologiím fotofiniše a elektronickému časoměrnému systému.

„Institut orální lásky“ v Los Angeles. 1976, USA

Tento podnik s výmluvným názvem „Institut orální lásky“ přitahoval mnoho důvěřivých mužů, kteří očekávali intimní služby. Provozoval se však na základě rafinovaného právního triku: místo fyzického kontaktu se zákazníkům nabízely pouze verbální služby, při nichž s nimi zaměstnankyně za peníze vedly vulgární a obscénní rozhovory. Muži platili nemalé částky za vstup a nápoje, ale brzy si uvědomili, že je prostě obelstili, a že samotné místo využívalo slovní hříčky k obcházení zákonů o prostituci. Nakonec se tento „institut“ zapsal do historie amerického zábavního průmyslu jako jeden z nejkurioznějších a nejrafinovanějších způsobů, jak legálně vyprázdnit peněženky důvěřivých návštěvníků.

Po konzumaci olivového oleje dochází k významným změnám v riziku vzniku rakoviny


Je velká šance, že právě teď máte v kuchyni láhev olivového oleje. Možná tento olej používáte k vaření večeře nebo k dochucení salátu. Pro většinu lidí je však překvapivé následující. Ačkoli se olivový olej může jevit jako běžná surovina, vědci zjišťují, že právě tyto každodenní stravovací návyky mají ve skutečnosti zásadní vliv na riziko rakoviny prsu.
Nedávná italská studie sledovala více než 11 000 žen po dobu přes deset let. Vědci zjistili, že ženy, které denně konzumovaly olivový olej, měly nižší riziko vzniku určitých typů rakoviny prsu. Tento objev je obzvláště zajímavý tím, že výsledky vycházejí z skutečných stravovacích návyků v průběhu mnoha let, nikoli z krátkodobého laboratorního experimentu.
Zvýšení spotřeby olivového oleje má významný vliv na riziko rakoviny
Vědci stojící za studií Moli-sani, dlouhodobým italským zdravotním výzkumem, sledovali 11 442 žen, které byly na počátku studie bez rakoviny. Během následujícího desetiletí vědci také sledovali jejich zdravotní stav a zjišťovali, u koho se nakonec vyvinula rakovina prsu.
Na první pohled byly výsledky povzbudivé. Ženy, které konzumovaly nejvíce olivového oleje, měly celkově o téměř 30 % nižší riziko rakoviny prsu. Tento výsledek však těsně nedosáhl statistické významnosti, což znamená, že výzkumníci nemohli vyloučit možnost, že tento rozdíl byl způsoben náhodou.
Situace se však stala zajímavější, když se vědci zaměřili na konkrétní typy rakoviny prsu. Ve skutečnosti byla každá další lžíce olivového oleje denně spojena s o 68 % nižším rizikem rakoviny prsu s negativními estrogenovými receptory.
Ženy s nejvyšším celkovým příjmem olivového oleje měly také o 46 % nižší riziko vzniku nádorů s negativním HER2.
Rostlinné sloučeniny obsažené v olivovém oleji, které stále přitahují pozornost vědců...ČTĚTE DÁLE... https://www.naturalhealth365.com/the-daily-kitchen-habit-tied-to-a-real-drop-in-breast-cancer-risk.html

Každý, kdo přijede na náš pobyt s refluxem nebo pálením žáhy, odjíždí bez těchto potíží.


Každý, kdo přijede na náš pobyt s refluxem nebo pálením žáhy, se vrátí domů bez těchto potíží, protože podáváme snídani jako pro krále, oběd jako pro královnu a večer jen lehkou polévku a dáváme jim hořčík. Hořčík uvolňuje svaly. Tak vám povím jednu vtipnou historku o refluxu. Byla jsem na letišti v Little Rocku v pět hodin ráno a asi jsem se s kamarádkou dostala na špatné patro, protože tam nikdo nebyl, ale stál tam policista s velkou zbraní, tak jsem k němu přistoupila a řekla:...ČTĚTE DÁLE... https://telegra.ph/Ka%C5%BEd%C3%BD-kdo-p%C5%99ijede-na-n%C3%A1%C5%A1-pobyt-s-refluxem-nebo-p%C3%A1len%C3%ADm-%C5%BE%C3%A1hy-odj%C3%AD%C5%BEd%C3%AD-bez-t%C4%9Bchto-pot%C3%AD%C5%BE%C3%AD-09-10

Nemám čas na nemoc


Raisa Zacharová pěstuje na své vlastní zahradě mladý les – borovice, smrky a duby.
Tuto 68letou ženu znají všichni lesníci a lovci z okresu Bolšoje-Boldinsko v Nižegorodské oblasti. Žije v lesní divočině, kam se dostane jen traktor, a to ještě jen za suchého počasí, ve vesnici s legračním názvem Vily. Sem nedojede sanitka, ani sem nedováží jídlo pojízdný obchod. V domě není teplá voda, toaleta je venku, z civilizace má jen televizi se dvěma centrálními kanály a mobilní telefon.
„Baba Rája“ – tak ji laskavě oslovují hosté jediné usedlosti, která v vesnici zůstala. „Raisa Ivanovna Zacharová“ – tak ji oslovují nadřízení, když jí předávají další čestné uznání nebo ocenění pro nejlepšího lesníka okresu.
Vztah k lesu se u malé Raisy zrodil ve třinácti letech...ČTĚTE DÁLE... https://telegra.ph/Nem%C3%A1m-%C4%8Das-na-nemoc-09-10