Телеграм канал «Český Těšín Chraňme naše děti»

Kdysi lékaři znali blahodárné účinky slunce („Malý vademecum praktického lékaře“ z roku 1964).


Na konci 80. let nás začali strašit a zavedli nový obrovský byznys v podobě výroby krémů s filtry, aby nás nezabilo strašné slunce. Kromě zisků z prodeje nového druhu kosmetiky nacpané chemikáliemi způsobili, že přirozený vitamín D pro posílení imunity pro nás přestal být automaticky dostupný. Další záležitostí jsou sluneční brýle, které nejenže narušují náš denní biologický rytmus (tmavé skla matou organismus tím, že vysílají signál, že slunce již není, což způsobuje časté nadměrné spálení kůže a nepříznivé biochemické změny)....ČTĚTE DÁLE... https://telegra.ph/Kdysi-l%C3%A9ka%C5%99i-znali-blahod%C3%A1rn%C3%A9-%C3%BA%C4%8Dinky-slunce-Mal%C3%BD-vademecum-praktick%C3%A9ho-l%C3%A9ka%C5%99e-z-roku-1964-06-26

Proč vás medicína nevyléčí (a co se konečně mění)


Žádné odvětví, organizace ani hnutí, jehož úkolem je vyřešit nějaký problém, ho ve skutečnosti nevyřeší, protože zmizení tohoto problému by ohrozilo jejich ekonomické zájmy nebo politickou moc
Farmaceutický průmysl tento model zdokonalil: léky jsou vyvíjeny tak, aby se užívaly trvale, nikoli k vyléčení; vedlejší účinky vytvářejí poptávku po dalších lécích a celý regulační aparát je nastaven tak, aby potlačoval dostupné přírodní terapie, které jej ohrožují
SSRI jsou typickým příkladem této dynamiky – jsou masivně předepisovány, často ničí lidem život a odvykání od nich je téměř nemožné – přesto se farmaceutickému průmyslu po celá desetiletí dařilo udržet veškerou kritiku vůči nim mimo hlavní proud veřejné debaty
Kennedy oznámil federální iniciativu zahrnující více úřadů, jejímž cílem je bojovat proti nevhodnému předepisování SSRI, školit zdravotníky v tom, jak pacientům správně snižovat dávky antidepresiv, a poskytovat nefarmakologické alternativy
Je to poprvé, co si lidé pamatují, kdy se federální iniciativa v oblasti zdravotnictví zaměřila na to, aby pomohla pacientům přestat užívat určitou významnou skupinu léků, namísto toho, aby je k jejich užívání přivedla.

Když jsem chodil na střední školu, byl jsem svědkem několika znepokojivých událostí, které mě vedly k následujícímu závěru: „Žádné odvětví, organizace ani hnutí, jehož úkolem je vyřešit nějaký problém, ho ve skutečnosti nevyřeší, protože zmizení tohoto problému by ohrozilo jejich ekonomické zájmy nebo politickou moc.“

Od té doby jsem v tolika různých oblastech zaznamenal tolik příkladů, že je ani nedokážu spočítat, a tak jsem přijal za samozřejmé, že tato dynamika je běžným rysem společnosti; stejně tak jsem narazil na mnoho podobných postřehů od jiných lidí, z nichž se mi nejvíce líbil tento:

„Nic není tak trvalé jako dočasný vládní program.“ — Milton Friedman...ČTĚTE DÁLE... https://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2026/06/26/inappropriate-ssri-prescribing.aspx

Byl natočený nový horror...kočky😂😂😂

Akvárium v řepkovém poli: oslava živé fotografie

Jdu cvičit, aby se neřeklo😁❤️

Průkopník letectví Otto Lilienthal se připravuje na let s malým ornitopterem. 16. srpna 1894, Německo

Malý ornitopter z roku 1894 byl dvouplošník s rozpětím křídel přibližně 6,7 m a plochou křídel 9,3 m². Kostru tvořily tradičně lehké a ohebné vrbové pruty, které byly potaženy bavlněnou tkaninou. Na rozdíl od běžných kluzáků byla křídla tohoto stroje pohyblivá. Lilienthal na něj namontoval kompaktní motor na oxid uhličitý, poháněný benzínovými parami. Podle původního záměru měl motor nutit konce křídel k mávavým pohybům nahoru a dolů, ale mechanismus se ukázal jako extrémně nestabilní. Výkon motoru nestačil k plnohodnotnému vzletu z rovného povrchu a vibrace motoru narušovaly rovnováhu. Na tomto přístroji Lilienthal provedl několik desítek běžných klouzavých sjezdů z kopce, ale nikdy se mu nepodařilo uskutečnit plnohodnotný horizontální let pomocí mávání křídly. Přístroj dokázal, že vytvoření účinného mávavého letounu s využitím technologií 19. století není možné.

Fotograf divoké přírody stojí na ramenou svého asistenta, aby vyfotografoval ptačí hnízdo. 1892, Velká Británie

Obyvatelé Yorkshiru Richard a Cherry Kirtonovi jsou považováni za první profesionální fotografy divoké přírody na světě. V dubnu 1892 pořídili první fotografii ptačího hnízda s vejci v historii a v roce 1895 vydali první knihu o přírodě, která byla zcela ilustrována skutečnými fotografiemi (nikoli kresbami). Na konci 19. století byly fotoaparáty hlučné a závěrky plašily zvířata. Aby se mohli přiblížit k ptákům a zvířatům, vymýšleli bratři neuvěřitelné maskovací metody. Kromě živého „žebříku“ z vlastního těla vytvářeli umělá úkryty uvnitř dutých kmenů stromů, konstruovali makety vycpaných ovcí a býků, uvnitř kterých se schovávali spolu s fotoaparátem, a dokonce se maskovali jako stoh sena.