Телеграм канал «Český Těšín Chraňme naše děti»

Láska zvítězí nad vším! 🤗

Jedeme s manželkou na chatu a bereme si s sebou jen to nejnutnější 🤷🏻‍♂️😁😁

Larvy motýla Bunaea alcinoe – nočního motýla žijícího v tropických lesích Afriky.

Hod století na olympijských hrách. Rok 1972, Německo

Na žíněnce se utkali 38letý veterán z NSR, olympijský vítěz z roku 1960 Wilfried Dietrich (vážící přibližně 118 kg) a mladý americký obr Chris Taylor, jehož váha přesahovala 180–190 kg (jeden z nejtěžších sportovců v historii olympijských her). Vzhledem k obrovskému rozdílu v hmotnosti (více než 60 kg) se provedení hodů s velkým rozsahem zdálo fyzicky nemožné a za absolutního favorita byl považován Taylor. V průběhu zápasu se Dietrichovi podařilo obejmout svého obřího soupeře, prohnout se dozadu a provést dokonalý hod s prohnutím (suplex), při kterém Američana zcela odtrhl od žíněnky a dosáhl jasného vítězství. Hod Wilfrida Dietricha je dodnes považován za jeden z nejpozoruhodnějších a nejneuvěřitelnějších momentů v celé historii zápasnického sportu.

„Dáma času“ neboli „mluvící hodiny“. 1930, USA

Než tuto úlohu převzala automatika, volali účastníci, kteří chtěli znát přesný čas, na speciální číslo služby přesného času a spojili se nikoli s robotem, ale se živou operátorkou. Operátorka nepřetržitě sledovala synchronizované referenční hodiny před sebou a každých 15 sekund diktovala do mikrofonu přesné hodiny a minuty. Tato práce vyžadovala obrovskou koncentraci, zřetelnou výslovnost a dokonale vyrovnaný, klidný hlas. Jakákoli chyba nebo zpoždění mohlo zmást tisíce obyvatel města, kteří se na tuto službu spoléhali. Tato služba se ukázala být natolik populární, že telefonní společnosti přijímaly desítky tisíc hovorů denně. Právě tento obrovský příliv hovorů donutil inženýry vyvinout automatické „mluvící hodiny“ na deskách a páskách, aby se tak výrazně snížilo obrovské pracovní zatížení živých operátorů. První automatizované telefonní systémy s předem připravenými zvukovými záznamy a nahranými hlasy se objevily v roce 1937.

V hloubi Bronxské zoologické zahrady se nachází malý, ale dojemný památník – Hřbitov vyhynulých druhů.

Je věnován 11 druhům zvířat, které v posledních více než 300 letech vyhynuly v důsledku lidského působení.

Po většinu historie docházelo k vymírání druhů velmi zřídka – jednou za stovky či dokonce tisíce let. V 18. století se však vymírání druhů stalo běžným jevem a v 19. a na počátku 20. století zmizel téměř každý rok jeden druh navždy.

"Léky nemoci neléčí. Pouze mění formu a místo výskytu nemoci. Každý lék má vedlejší účinky. Nedávno mi jeden host řekl: „Barbaro, to nejsou vedlejší účinky, to jsou prostě účinky. Jsou to jedny z účinků toho léku.“ A měl naprostou pravdu. Lék může zmírnit jeden příznak, ale může vyvolat celou řadu dalších. Proto lidem říkám, že pokud berete jakékoli léky, musíte si zajít do lékárny, nechat si vytisknout příbalový leták a pořádně se podívat na vedlejší účinky léků, které užíváte, protože každý lék má vedlejší účinky."