Телеграм канал «Český Těšín Chraňme naše děti»

Byl natočený nový horror...kočky😂😂😂

Akvárium v řepkovém poli: oslava živé fotografie

Jdu cvičit, aby se neřeklo😁❤️

Průkopník letectví Otto Lilienthal se připravuje na let s malým ornitopterem. 16. srpna 1894, Německo

Malý ornitopter z roku 1894 byl dvouplošník s rozpětím křídel přibližně 6,7 m a plochou křídel 9,3 m². Kostru tvořily tradičně lehké a ohebné vrbové pruty, které byly potaženy bavlněnou tkaninou. Na rozdíl od běžných kluzáků byla křídla tohoto stroje pohyblivá. Lilienthal na něj namontoval kompaktní motor na oxid uhličitý, poháněný benzínovými parami. Podle původního záměru měl motor nutit konce křídel k mávavým pohybům nahoru a dolů, ale mechanismus se ukázal jako extrémně nestabilní. Výkon motoru nestačil k plnohodnotnému vzletu z rovného povrchu a vibrace motoru narušovaly rovnováhu. Na tomto přístroji Lilienthal provedl několik desítek běžných klouzavých sjezdů z kopce, ale nikdy se mu nepodařilo uskutečnit plnohodnotný horizontální let pomocí mávání křídly. Přístroj dokázal, že vytvoření účinného mávavého letounu s využitím technologií 19. století není možné.

Fotograf divoké přírody stojí na ramenou svého asistenta, aby vyfotografoval ptačí hnízdo. 1892, Velká Británie

Obyvatelé Yorkshiru Richard a Cherry Kirtonovi jsou považováni za první profesionální fotografy divoké přírody na světě. V dubnu 1892 pořídili první fotografii ptačího hnízda s vejci v historii a v roce 1895 vydali první knihu o přírodě, která byla zcela ilustrována skutečnými fotografiemi (nikoli kresbami). Na konci 19. století byly fotoaparáty hlučné a závěrky plašily zvířata. Aby se mohli přiblížit k ptákům a zvířatům, vymýšleli bratři neuvěřitelné maskovací metody. Kromě živého „žebříku“ z vlastního těla vytvářeli umělá úkryty uvnitř dutých kmenů stromů, konstruovali makety vycpaných ovcí a býků, uvnitř kterých se schovávali spolu s fotoaparátem, a dokonce se maskovali jako stoh sena.

Když si příroda vezme své: Pavoučí apokalypsa

Austrálie, dva různé státy, dva roky, stejný jev. Po dlouhotrvajících deštích se pavouci, kteří žijí u země, přesouvají výš – tam, kde je sucho. Každý z nich vypustí nejtenčí vlákno, zachytí se za větev nebo stéblo a vytáhne se za ním nahoru. Vědci tomu říkají „let ve vzduchu“. A ti, kdo to viděli na vlastní oči, to popisují jako podívanou, od které nelze odtrhnout oči.

Sestavili jsme dva snímky. Hippsland ve státě Victoria a Wagga-Wagga v Novém Jižním Walesu. Vlevo – běžný den. Vpravo – svět zahalený do přízračného stříbra. Nejedná se o invazi. Je to kolektivní záchranná operace, která se táhne na kilometry daleko.

Velký ovocný paradox


Každé ráno začíná rituálem, o kterém věří, že je léčivý. Mixér plný banánů, manga, bobulovin a kapky pomerančového džusu. Studené. Svěží. Přírodní. Dokonalý způsob, jak začít den.
Do hodiny začne nadýmání. V polovině dopoledne se dostaví mozková mlha. Její jazyk má bílý povlak, který neodstraní žádné množství škrábání. Většinu nocí se budí ve 3 ráno, srdce jí buší, mysl se točí.
Vysadila cukr. Vysadila pečivo. Jí „čistě“. Dělá všechno správně.
Její manžel pije stejné smoothie. Cítí se plný energie. S čistou hlavou. Žádné nadýmání. Žádná mlha. Prospí celou noc.
Je zmatená. Frustrovaná. Obviňuje sama sebe...ČTĚTE DÁLE... https://telegra.ph/Velk%C3%BD-ovocn%C3%BD-paradox-06-26