Телеграм канал «Český Těšín Chraňme naše děti»

Mapa záhadných příznaků - Část 1: Pálící chodidlo


Popsali jste to bezpočtu lékařů.
Pocit pálení v chodidle. Někdy v levém. Někdy v pravém. Někdy v obou. Žádné zranění. Žádná vyrážka. Žádný otok. Jen horko. Hluboké, vnitřní teplo, které přichází a odchází bez důvodu.
Byli jste testováni na cukrovku. V normě. Na neuropatii. Neprůkazné. Na problémy s krevním oběhem. Negativní.
Bylo vám řečeno, že to nic není. Bylo vám řečeno, že to máte v hlavě. Bylo vám řečeno, abyste to ignorovali.
Ale vy to ignorovat nemůžete. To pálení je skutečné. Nedá vám spát. Rozptyluje vás během dne. Nutí vás to obávat se, že je něco vážně špatně.
Tady je to, co vám nikdo neřekl.
Pálení v chodidle není problém chodidla. Je to problém jater.
---
Spojení mezi játry a chodidly...ČTĚTE DÁLE... https://telegra.ph/Mapa-z%C3%A1hadn%C3%BDch-p%C5%99%C3%ADznak%C5%AF---%C4%8C%C3%A1st-1-P%C3%A1l%C3%ADc%C3%AD-chodidlo-04-26

Přeloženo


"Ani ta nejpevnější víra nepomůže bez skutků“ (Deník, 742)

„Když bylo mé babičce jedenáct let, dostala zápal plic a umírala. Stalo se to ještě před vynálezem penicilinu. Diagnóza: zápal plic, znamenala diagnózu: konec.

Ležela tam, malá drobná holčička, s vysokou horečkou, a všichni na vesnici věděli, že to dítě nepřežije. Dozvěděl se o tom i její bývalý učitel, který bydlel v městečku vzdáleném tři hodiny cesty lesem. Měl babičku rád, pamatoval si ji ze školy, kde kdysi učil.

A tak utrhl ve svém sadu hrušku, nádhernou, velkou hrušku. Byl chudý, takže neměl nic jiného, co by mohl holčičce dát. Vyrazil na cestu lesem. Stejně jako ostatní si byl jistý, že holčička zemře. Ani nevěděl, jestli ji ještě najde živou. Nesl jí hrušku na cestu do onoho světa...ČTĚTE DÁLE... https://telegra.ph/P%C5%99elo%C5%BEeno-04-26

Vzít jednu z nejkrásnějších árií z opery „Tosca“ a proměnit ji v naprostou dekadentní hrůzu – to je právě to, co kabal nazývá „současným uměním“, které, jelikož není schopno tvořit a vytvářet, pouze zkresluje a ničí to, co nedokáže překonat ani dosáhnout.

Otroctví nikam nezmizelo

"Je pravda, že nás v nejbližších letech čeká totální kontrola? Přátelé, vždyť žijeme v civilizaci otroctví. Tak, jak bylo otroctví kdysi vytvořeno, tak přetrvává dodnes. Jenže zatímco dříve se otroci vodili na vodítkách a bylo třeba je krmit a napájet, dnes bylo otroctví tak šikovně pozměněno, že lidé už nejsou potřeba, krmí a napájejí se sami a ani je není třeba nutit k práci. A dokonce se považují za svobodné lidi. A jak řekl Goethe, není spolehlivějšího otroka než ten, který se považuje za svobodného člověka."

Ve starověkém Římě existoval zajímavý způsob boje lidu za svá práva — SECESE.

Secese - z lat. "secedo" odcházím.
Všichni prostí lidé si s sebou vzali zásoby na několik dní a odešli z města. Nechali patricije samotné. A život ve městě se úplně zastavil. Nefungovaly krámky a obchody, na trzích se neprodávaly potraviny.

To masově paralyzovalo ekonomiku města a elita byla nucena přistoupit na jejich podmínky. Zejména hned po první secesi byla plebsu odpuštěna část dluhů a prostý lid byl připuštěn k řízení státu — byl zřízen úřad tribuna lidu.