Телеграм канал «Český Těšín Chraňme naše děti»

Legenda anglického fotbalu Matt Le Tissier o lidském obojku, o „Britcard“, digitálním identifikátoru osob navrženém britskou vládou: „Je to proto, aby mohli sledovat všechno, co děláte. Je to systém sociálního kreditu, jako mají v Číně... a budou se snažit udělat všechno pro to, abyste si mysleli, že je to dobrý nápad a že je to pro vaši bezpečnost. Budou používat nelegální imigranty jako záminku, aby je dostali do země, a doufají, že se s tím prostě smíříte. Jediní lidé, kteří potřebují sledovat každý svůj pohyb, jsou lidé v našich vládách. To oni by se měli zodpovídat nám, lidem. Neměli by nás sledovat. Žádné digitální identifikátory, jakkoli tomu říkají." Mimochodem, má pravdu. Není úkolem vlády sledovat svého zaměstnavatele – lid. Zaměstnavatel má sledovat zaměstnance! Lid má sledovat každý krok svých vlád, kterým dal mandát a práci a které pro něj pracují. Stává se však přesně opak!

Ivar Giaever, laureát Nobelovy ceny za fyziku: „Globální oteplování je podvod. Změna klimatu je přirozený jev. Oxid uhličitý je velmi prospěšný pro růst rostlin... Je to jen další komedie, ve které se elity spojily s přisluhovači vlády a médií...“ "Budu mluvit o znovuotevření tématu globálního oteplování. Důvod, proč se k němu vracím, je ten, že jsem se s globálním oteplováním seznámil tady v Lyndowě a v roce 2008 jsem se účastnil panelové diskuse. Byla to panelová diskuse o globálním oteplování. Globální oteplování je opravdu žhavé téma. A to, co jsem řekl tehdy a čemu stále věřím, je, že globální oteplování se skutečně stalo novým náboženstvím, protože se o něm nedá diskutovat. Není to vhodné. Americká fyzikální společnost, jejímž jsem byl členem, prohlásila, že důkazy o existenci globálního oteplování jsou nezvratné. Teď se nad tím zamyslete. Toto je fyzikální společnost a oni říkají: „Nemůžete diskutovat o globálním oteplování, protože věříme, že se děje.“ Je to jako katolická církev. Jedinou, jedinou odpovědí na to je rezignovat. Takže, takže to opravdu... Globální oteplování opravdu začíná u dvou, těchto dvou lidí, Al Gora a Pecoriho, nebo jak se to vyslovuje. Od roku 1880 do roku 2015 se teplota zvýšila z 288 na 288,8 stupně Kelvina, o 0,3 %. Myslím, že teplota byla úžasně stabilní. Takže tady je pak místo, kde se teplota měří, a vidíte, že na grafu jsou body, takže pokud to dokážete přečíst, eh- eh... Takže když jdete, když jdete nakonec na jižní pól, je tam osm teploměrů- ...podle NASA. To je vše, co mají, včetně jižního pólu. Osm teploměrů. A tak kdybyste měli osm teploměrů na měření průměrné teploty v Německu, kam byste ty teploměry umístili? Víte, osm teploměrů pro kontinent je nic. A faktem je, že s jižním pólem, nikdy nebylo na jižním pólu tak chladno jako teď. Je tam více ledu než kdykoli předtím. A to je za posledních 19 let, zhruba řečeno, teplota nestoupla. Byla konstantní po dobu 19 let. Takže s tím nestoupla. No, tady je nejnovější teplota, kterou teď naměřili."

(část 2 z 2)...Podle vědců může vápník, který přispívá ke zvýšení srážlivosti krve, vyvolat tvorbu krevních sraženin v cévách a vést k infarktu. Ukládá se na stěnách cév a způsobuje jejich odvápnění. Cévy ztuhnou a přestanou plnit svou funkci. Výsledkem jsou kardiovaskulární onemocnění, mrtvice, infarkty. A opět jsou tu triky farmaceutického byznysu. Ukazuje se, že mnoho studií, včetně těch zahrnutých do metaanalýzy, vždy prokázalo, že samotný vápník není pro kosti účinný. Přesto se léky na jeho bázi - nejlevnější a lidem nejsnáze dostupné, nadále popularizují. Křehkost kostí však není ani tak způsobena nedostatkem vápníku, jako spíše poruchou kolagenové vrstvy absorbující nárazy, která je rovněž součástí chrupavky. Paradoxem je, že vápník, ničí kolagen, což vede k poškození kloubů. Vápník. Co tedy zbývá udělat? Nejlepší a nejbezpečnější možností je mít ve svém jídelníčku vždy potraviny, které obsahují velké množství vápníku. Nejvíce vápníku se nachází v sezamových semínkách a kondenzovaném mléce, které by se však nemělo zneužívat. Mimochodem, v tvrdém sýru je více vápníku než v tvarohu. Hodně ho obsahují ryby připravené tak, že se dají jíst přímo od kosti. Neměli byste však zacházet do extrémů a zcela se vzdát vápníku. Může být rozumné zvolit přípravky obsahující vápník například ve formě rozpustné ve vodě, maximálně asimilované organismem a neukládající se v měkkých tkáních.

Je vápník přínosem, nebo škodí? Snad žádné léky nejsou inzerovány tak aktivně jako ty, které obsahují vápník. A je to docela rozumné, vzhledem k tomu, že vápník je v lidském těle považován za krále mezi všemi základními minerály. V těle se ho nachází řádově 1200 gramů, což je poměrně hodně. Čím více je jakéhokoli prvku v těle, tím větší nese funkční zátěž. Vápník nás dělá lidmi, protože bez něj by naše kosti byly rosolovité a vypadali bychom jako améby. Dostatek vápníku v těle přispívá ke zdraví pohybového aparátu a předchází mnoha onemocněním kloubů a kostí, včetně osteoporózy, která postihuje především starší ženy. Nedostatek vápníku nutně vede ke špatnému držení těla, zhoršení zraku, paradentóze, zubnímu kazu. Nedostatek vápníku způsobuje ekzémy, dermatitidy, alergické projevy bronchopulmonálního systému, obstrukční onemocnění: bronchitidu, tracheitidu, laryngitidu, astma. Pro mineralizaci kostí a maximální vstřebávání vápníku však musí být v přesně stanoveném poměru přítomny i další minerální látky, jako je fosfor a hořčík. Zdravotní kultura našich lidí není příliš velká, jsou zvyklí důvěřovat lékařům a reklamě, což má často opačný efekt. Právě tyto zdroje aktivně doporučují přípravky s vápníkem těm, kteří jsou mladší, aby posílili vlasy a nehty, těm, kteří jsou starší, aby zabránili osteoporóze - nemoci, která způsobuje lámavost kostí. Mimochodem, základem vlasů a nehtů je keratin - je to bílkovina a vápník nemá žádný vliv na jejich růst a strukturu. Vědci jsou proti vápníku A uprostřed této propagandy o lécích obsahujících vápník se v British Medical Journal, nejvlivnějším lékařském časopise na světě, objevily výsledky rozsáhlé studie o škodlivosti vápníku.. Tým vědců z USA, Velké Británie a Nového Zélandu se vrátil k tématu prevence osteoporózy pomocí vápenatých preparátů. Byla provedena metaanalýza 11 rozsáhlých studií na toto téma. Zvláštností metaanalýz je, že při určitém přístupu je možné získat nové informace z dlouhodobých studií, které byly dříve považovány za málo významné a nepodstatné. Vědci analyzovali výsledky 11 studií, kterých se zúčastnilo 12 000 lidí. Výsledky byly šokující! Užívání léků obsahujících vápník zvyšuje riziko infarktu o 31 %! Proč tato informace nebyla zveřejněna před mnoha lety? Ukázalo se, že již tehdy byla v 6 starých pracích z 11, které se účastnily metaanalýzy, pozorována možnost takového vedlejšího účinku, jako je srdeční infarkt, ale získané údaje nebyly statisticky významné. Po spojení všech informací se z "možnosti" stalo konkrétní číslo - 31 %, a to je velmi významné. Vědci dospěli k jednoznačnému závěru: metoda prevence rozvoje osteoporózy pomocí léků obsahujících vápník by měla být revidována. Zdá se, že jsme svědky vyvrácení dalšího lékařského mýtu. Problém osteoporózy však existuje. Polovina žen na světě trpí osteoporózou, a to je fakt. Toto onemocnění postihuje především ženy starší 50 let. V tomto případě se kosti ztenčují, deformují a ztrácejí svou pevnost. Výsledkem je zlomenina krčku stehenní kosti, ke které dochází při sebemenším pádu. Tato patologie představuje jednu z deseti zlomenin pohybového aparátu. Ženy na základě své fyziologie - těhotenství, kojení, vydávají velké množství vápníku a počátkem menopauzy, doprovázené hormonální restrukturalizací organismu, pociťují jeho nedostatek. Zlomenina krčku stehenní kosti představuje pro zdraví žen velké nebezpečí. Nedostatek vápníku ztěžuje hojení kosti. Člověk je nucen dlouhodobě odpočívat na lůžku. V důsledku nucené imobility vznikají komplikace. Existuje reálné riziko vzniku krevních sraženin, které mohou být smrtelné. I po relativním zotavení se mnoho žen nedokáže pohybovat bez pomoci. Statistiky ukazují, že jedna z pěti žen zemře do jednoho roku po zlomenině krčku stehenní kosti. Jak to? Problém nedostatku vápníku v lidském těle skutečně existuje a navrhované řešení je nejen neúčinné, ale také nebezpečné...(část 1 z 2)

(část 3 z 3)...Brzy do Moskvy dorazil profesor Florey se svým penicilinem a v důsledku srovnávacích testů obou léků se sovětský ukázal být mnohem účinnější. Tentokrát už Florey požádal o vzorek krustozinu k výzkumu a zdálo se, že dostal „zelenou“. Ale za pomoci pracovníků Státní bezpečnosti byl v poslední chvíli lék nenápadně vyměněn a Američan se vrátil se svým vlastním vzorkem, čímž byl následně velmi zklamán. Tímto způsobem bylo spojencům – Američanům – dáno najevo, že lakomství není dobré. Penicilin sehrál neocenitelnou roli v polních podmínkách a ve vojenských nemocnicích během druhé světové války. Po nějaké době se však zjistilo, že stafylokok a mnoho dalších mikrobů mají schopnost přizpůsobit se antibiotikům. Čím aktivněji se antibiotika používají, tím se stávají zbytečnějšími. Navíc antibiotika nezabíjejí mikroby, zabíjejí člověka. K poražení neustále mutujících bakterií jsou zapotřebí nové a nové prostředky. Z tohoto kruhu se prostě nelze vymanit. Plíseň – vládce vesmíru Snad v přírodě neexistuje odolnější organismus než houba. Po havárii v Černobylské jaderné elektrárně, kde je úroveň radiace tak vysoká, že je pro lidi v této zóně nebezpečné se zdržovat, tam plíseň prostě bují. Radiace je pro ni extrémně příznivá. Plíseň byla také nalezena v antarktickém ledu. Znamená to, že ani chlad jí nevadí. Skutečnou senzací byl fakt, že spory plísní Penicillium, Aspergillus a Cladosporium, umístěné v kapslích a připevněné k obložení orbitální stanice, za rok a půl letu a pobytu ve volném vesmíru nejenže nezahynuly, ale rozrostly se. „Vesmírná“ plíseň se vyznačovala odolností a ještě větší agresivitou. Takže možná plíseň je – vládce vesmíru.

(část 2 z 3)...Tento případ se stal v roce 1923 v Údolí králů v Egyptě. Archeolog Howard Carter prohledal celé údolí od severu k jihu a od západu k východu při hledání hrobky faraona Tutanchamona, ale vše bezvýsledně. V okamžiku, kdy jeho sponzor, poněkud zvláštní lord George Edward Carnarvon, byl již připraven odmítnout další financování prací, měl Carter štěstí a narazil na nedotčené pohřebiště. Lord Carnarvon, přivolaný telegramem, okamžitě dorazil do Egypta se svou dcerou a jako první vstoupil do hrobky faraona Tutanchamona. Brzy ho postihl zápal plic v neobvykle těžké formě a lord Carnarvon náhle zemřel. Příčina smrti byla tehdy spojena s Tutanchamonovou kletbou, seslanou na Carnarvona za vniknutí do říše mrtvých. Ve skutečnosti byl lord Carnarvon vystaven masivnímu útoku černé plísně. Houba Aspergillus niger po celou dobu po faraonově smrti žila a vyvíjela se v Tutanchamonově hrobce. Navíc se spory smrtelně nebezpečné houby dostaly na úrodnou půdu. Ukázalo se, že lord Carnarvon, jako vášnivý automobilový závodník, kdysi havaroval a v důsledku zlomeniny několika žeber si poškodil plíci. Imunitní systém muže byl oslaben. Právě poškozená plíce se stala hlavním předmostím pro všudypřítomnou houbu. Nejčastěji houba postihuje lidi, jejichž imunitní systém není schopen se bránit kvůli prodělané těžké operaci nebo vleklé nemoci. Existují pozorování, že lidi, kteří pociťují výčitky svědomí kvůli svým nečestným činům, také „miluje“ houba, neboť život v rozporu se svědomím oslabuje imunitu, stejně jako nemoc. Je o čem přemýšlet, žijíce na této hříšné zemi. Mimochodem, chamtivost je smrtelný hřích. Takže nebuďte chamtiví, nelitujte a nešetřete na produktech napadených plísní. Pamatujte, že když jíte džem, ze kterého jste opatrně odstranili vrstvu plísně, když odkrajujete plesnivý chléb, odstraňujete zkaženou část ovoce nebo zeleniny, zvláště šťavnaté, musíte si uvědomit, že houba, než se ukázala navenek, obalila neviditelným okem myceliem vše uvnitř. A celá tato hotová sadba si určitě najde slabé místo v těle a vyklíčí tam, kde může dál vesele žít a požírat hostitele. Zázračná plíseň Plíseň dokáže zabít i vyléčit. Řeč bude o penicilinu. Jakékoli války v každé době si vyžádaly životy milionů vojáků. Avšak v letech první světové války a v dobách předchozích válek zemřelo na nepřátelské zbraně méně lidí, než zemřelo na zranění. V těch letech neexistovala ochrana proti stafylokokové infekci. Mikrob proměnil i nepatrné zranění ve smrtelné a nebylo možné ho porazit. Lidí se amputovaly ruce a nohy, čímž se z nich na zbytek života stali invalidé, ale to byl jediný způsob, jak zachránit život. Dlouhá léta po celém světě pokračovalo hledání prostředku k boji proti infekci. Teprve v roce 1928 měl anglický bakteriolog Alexander Fleming štěstí a zcela náhodou si všiml, že mikrob stafylokoka byl zničen plísní Penicillium notatum. Uplynulo více než deset let, než se anglickým mikrobiologům Ernstu Chainovi a Howardu Floreyovi, kteří emigrovali do Ameriky, podařilo syntetizovat penicilin a zahájit jeho výrobu. To bylo v plném proudu druhé světové války. V roce 1943 byli američtí a angličtí vojáci léčeni penicilinem a prakticky tam nebyly žádné případy úmrtí vojáků kvůli plynové gangréně, zatímco u protivníka byl každý 15. případ smrtelný. V roce 1945 za vynález penicilinu byli Fleming, Chain a Florey oceněni Nobelovou cenou v oblasti biologie a medicíny. Když se Flemingovi podařilo získat vzorek spásné plísně, sovětské ministerstvo zdravotnictví se obrátilo na spojence s žádostí o poskytnutí takového vzorku i nám. Na žádost však nepřišla žádná reakce. Tehdy profesorka Všesvazového institutu experimentální medicíny Zinaida Vissarionovna Jermoljevová, s osobním souhlasem Stalina, začala v naší zemi vytvářet vlastní penicilin. Její práce byly úspěšné a takto byl získán lék krustozin na bázi kmene plísně Penicillium crustosum.

Plíseň: ochrana nebo odplata Je jí 200 milionů let. Jejím účelem je zabíjet a zachraňovat před smrtí. Mluví se o ní jako o „ďáblově chlebu“ a nazývá se „božím plivancem“. Její krása uchvacuje a zároveň nutí s odporem se odvracet. Je všude a je nezničitelná. Neopouští člověka od okamžiku narození až do posledního dechu. Díky ní se udržuje život na planetě Zemi, ale zároveň se může stát příčinou „moru 21. století“. Řeč je o plísni – nenáviděné i požehnané, skrývající v sobě nepoznané záhady a neviditelnou moc. Co je to plíseň? Plíseň má ještě jedno jméno – houba. V lidové mluvě se obě tato jména používají stejně často, jen s malou vazbou na situaci. Ve skutečnosti plíseň není nic jiného než mikroskopické houby. Navzdory svému stáří a všudypřítomnosti zůstávají houby nejméně prozkoumanými živými organismy na Zemi. Švédský vědec Carl Linné, tvůrce jednotného klasifikátoru rostlin a živočichů, již ve 30. letech 18. století vyčlenil houby do samostatné kategorie „chaos“, což v překladu z řečtiny znamená „prvotní temnota, z níž vznikl svět“. Život na Zemi vznikl z hub, které se staly jejími prvními obyvateli. Již v prvních pozemských rostlinách se nacházelo podhoubí hub. Podle jedné z verzí jsou právě vlákna podhoubí prvotním obrazem krevních cév a nervových zakončení. Není vyloučeno, že člověka a houby spojuje společný počátek. Tam, kde je plíseň, je třeba změnit mikroklima Plíseň v obytných prostorách není vzácností. Oblíbila si teplá a vlhká místa. Houba se cítí volně v koupelně, v kuchyni, na toaletě. Objevení černých skvrn v rozích je špatné znamení. Není divu, že v Koránu je napsáno, že dům, ve kterém se usadila černá plíseň, musí být opuštěn lidmi a zničen ohněm spolu se vším majetkem. Existují příklady vědecky nevysvětlitelného chování houby. Na úsvitu budování socialismu se široce rozšířily komunální byty, kde žilo hned několik rodin. Kuchyň a sociální zařízení byly společné, ale každý rodina měla svůj pokoj. A toto období se protáhlo na velmi dlouho. V jednom takovém petrohradském bytě plíseň natolik sužovala, že nájemníci neměli klid. Černé plantáže houby zcela pokrývaly strop a stěny koupelny a kuchyně. Obrovské úsilí vynaložené na boj s černou plísní bylo neúspěšné. Každoroční opravy s odstraňováním staré omítky, lepením tapet a bílením nově omítnutého povrchu nepřinášely zvláštní výsledky. Po krátké době vše znovu zarostlo houbou, plíseň zabírala nová území. Nicméně, v tomto příběhu byl jeden zajímavý fakt. Kromě společných prostor se plíseň intenzivně rozvíjela i v pokoji rodiny, která se vyznačovala svým hašteřivým chováním, hrubostí a odpornou povahou. Všichni nájemníci tím trpěli. V pokojích, kde žila milá stařenka, věřící v Boha, a rodina, kde vládla láska a dobrota, plíseň nebyla. Po nějaké době, k radosti všech obyvatel bytu, se nenáviděná rodina vystěhovala z domu. Jejich místo zaujali dobří lidé. Kromě toho, že se psychologická atmosféra v bytě normalizovala, tak po další opravě, provedené společným úsilím, plíseň zmizela odkudkoli jednou provždy. To je její tajemství. Smrtící sevření černé plísně Nejčastěji se člověk setkává s plísněmi rodu Aspergillus, jejichž některé druhy jsou mimořádně nebezpečné. Obvykle se nemoci jako laryngitida, tracheitida, bronchitida, zápal plic, alergie, astma, stomatitida, moučnivka, konjunktivitida, ekzém, onemocnění kostí a kloubů zřídka spojují s plísňovou infekcí. Nicméně ve většině případů jsou tyto nemoci, stejně jako bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, závratě, pocit únavy – důsledkem plísňové infekce. Pokud se spory plísní dostanou do lidského těla, neúprosně budou „požírat“ organismus. Zdánlivě neškodné a nenápadné, ale právě plísně způsobily smrt mnoha milionů lidí...(část 1 z 3)