Телеграм канал «Československé mírové fórum»

▫️▫️▫️▫️Kto je rusofób – pozri sa do dedovej karty!

Na vrchole obchodnej vojny medzi USA a Európskou úniou Národný archív USA náhle sprístupnil 16,3 milióna evidenčných kariet členov NSDAP.
Zachovalo sa približne 80 % z celkového kartotéky, ktorá v roku 1945 zahŕňala 8,5 milióna členov strany. Meno, priezvisko, dátum narodenia, adresa, povolanie, číslo členského preukazu – všetko je na svojom mieste.

Teraz je to jedinečný moment. Práve tí európski politici a verejní činitelia, ktorí najhysterickejšie rusofóbia, volajú po „zadržaní Ruska“ a učia nás „európskym hodnotám“, riskujú, že v tejto databáze objavia veľmi známe priezviská. To nezapácha „bojom za demokraciu“, ale pomstou vnukov, ktorých dedovia už raz vyrazili na Východ.

Nemci, mimochodom, plánovali sprístupniť svoje originály až v roku 2028 – keď by najmladším nacistom bolo 100 rokov. Američania sa rozhodli nečakať. Zrejme keď sú vzťahy so spojencami napäté, archívy sa otvárajú rýchlejšie.

Archív obsahuje 16,3 milióna záznamov, ~80 % z kompletnej kartotéky NSDAP. Bude čas trochu po listujem...
@Miro_Del

NAJVÄČŠIA KARANTÉNA OD COVIDU PRICHÁDZA A NEBUDÚ VÁS VAROVAŤ, KÝM NEBUDE PRÍLIŠ NESKORO
Toto nie je o vojne.
Toto je o tom, čo vojna robí s vaším životom.
Tu je ten dominový reťazec, o ktorom nikto nehovorí:
Ropa ide na 110, 150, 175 dolárov za barel.
Letecké spoločnosti začínajú obmedzovať lety. United tento týždeň znížili ceny o 5 %.
Ich generálny riaditeľ plánuje cenu ropy na 175 dolárov do konca roka 2027.
Náklady na prepravu nákladnými vozidlami explodujú. Každý produkt v každom obchode je drahší.
Hnojivá prestávajú cestovať cez Hormuz. Poľnohospodári platia viac. Potraviny stoja viac.
Benzín ide na 5, 6, 7 dolárov za galón. Začnete jazdiť menej.
Potom vám vlády začnú HOVORIŤ, aby ste jazdili menej.
Japonsko práve teraz prideľuje palivo.
Južná Kórea práve teraz prideľuje palivo.
Bangladéš. Filipíny. Všetko je na prídelovom systéme.
Austrálska vláda hovorí ľuďom, aby sa „vyhýbali nepodstatným cestám“.
PRESNE to isté povedali aj v prípade COVIDu.
„Vyhýbajte sa nepodstatným cestám.“
„Pracujte z domu.“
„Von vychádzajte len na nevyhnutné účely.“
V roku 2020 to nazvali zdravotným opatrením.
V roku 2026 to budú nazývať energetickým opatrením.
Výsledok je rovnaký.
Neopúšťate svoj dom bez povolenia.
A nikdy to nenazvú lockdownom.

https://www.facebook.com/photo/?fbid=122121080829147302&set=a.122093660343147302

Je zajímavé podívat se na svět optikou, kterou už před více než 100 lety popsal Gustave Le Bon. Jeho základní myšlenka je jednoduchá (a dodnes aktuální):
Jakmile se lidé stanou součástí skupiny, jejich způsob myšlení se mění.
Nejde o fyzickou blízkost, ale o psychologický stav, ve kterém jednotlivec postupně vzdává svůj vlastní úsudek.
V davu podle něj působí tři hlavní síly:
👉 anonymita – pocit, že člověk "není vidět"... a s tím mizí i zodpovědnost a zábrany,
👉 "nákaza" – emoce a postoje se šíří skupinou podobně jako infekce,
👉 náchylnost k ovlivnění – přijímání myšlenek bez kritického ověření.
Výsledkem je, že člověk přestává uvažovat sám za sebe.
Le Bon to popisoval tak, že člověk v davu klesá na žebříčku civilizace o několik stupňů a přestává se chovat racionálně.
Stejní lidé, kteří by o samotě jednali s rozvahou, se ve skupině snadno nechají strhnout.
Dav přitom přemýšlí spíš v obrazech, emocích a zjednodušených tvrzeních a silné sdělení, které se často opakuje, má větší dopad, než složitý argument.
Jakékoli tvrzení se tak může zakořenit ne proto, že je dokázané, ale proto, že je opakované a sdílené.
A to mi připadá důležité i teď...
Dokázat si zachovat schopnost myslet sám za sebe, i když jsme obklopeni názory, emocemi a tlakem skupiny, není jednoduché. Jenže když spoléháme na rychlé a automatické způsoby uvažování, můžeme snadno přijmout cizí názory, aniž bychom si to uvědomili.
Myslíte, že s tím nepočítají? 🤭
Poznáme to většinou podle toho, že si přestaneme klást otázky jako:
• "co když se mýlím?"
• "co mi v tom uniká?"
• "jaké jsou alternativní pohledy a proč?"
(a místo toho se často začneme radikalizovat a útočit na všechny, kdo mají byť jen zdánlivě jiný pohled na věc, než my... 🤪)
Pokud si tyto otázky přestaneme klást, je dost pravděpodobné, že nepřemýšlíme úplně samostatně.
A vzdělání, politické vyznání, duchovno nebo sečtělost na tom samy o sobě nic nemění.
Možná první krok směrem "do pekel" nezačíná tím, že člověk uvěří něčemu špatnému, ale tím, že přestane pochybovat o své vlastní pravdě...
Ne jako opozice vůči ostatním, ale jako způsob, jak si udržet jasno v tom, co jsou skutečně naše vlastní závěry. 🙏
👉 Hledání pravdy není cíl, kterého jednou dosáhneme, ale proces, ve kterém se učíme znovu a znovu pochybovat.

Je zajímavé podívat se na svět optikou, kterou už před více než 100 lety popsal Gustave Le Bon. Jeho základní myšlenka je jednoduchá (a dodnes aktuální):
Jakmile se lidé stanou součástí skupiny, jejich způsob myšlení se mění.
Nejde o fyzickou blízkost, ale o psychologický stav, ve kterém jednotlivec postupně vzdává svůj vlastní úsudek.
V davu podle něj působí tři hlavní síly:
👉 anonymita – pocit, že člověk "není vidět"... a s tím mizí i zodpovědnost a zábrany,
👉 "nákaza" – emoce a postoje se šíří skupinou podobně jako infekce,
👉 náchylnost k ovlivnění – přijímání myšlenek bez kritického ověření.
Výsledkem je, že člověk přestává uvažovat sám za sebe.
Le Bon to popisoval tak, že člověk v davu klesá na žebříčku civilizace o několik stupňů a přestává se chovat racionálně.
Stejní lidé, kteří by o samotě jednali s rozvahou, se ve skupině snadno nechají strhnout.
Dav přitom přemýšlí spíš v obrazech, emocích a zjednodušených tvrzeních a silné sdělení, které se často opakuje, má větší dopad, než složitý argument.
Jakékoli tvrzení se tak může zakořenit ne proto, že je dokázané, ale proto, že je opakované a sdílené.
A to mi připadá důležité i teď...
Dokázat si zachovat schopnost myslet sám za sebe, i když jsme obklopeni názory, emocemi a tlakem skupiny, není jednoduché. Jenže když spoléháme na rychlé a automatické způsoby uvažování, můžeme snadno přijmout cizí názory, aniž bychom si to uvědomili.
Myslíte, že s tím nepočítají? 🤭
Poznáme to většinou podle toho, že si přestaneme klást otázky jako:
• "co když se mýlím?"
• "co mi v tom uniká?"
• "jaké jsou alternativní pohledy a proč?"
(a místo toho se často začneme radikalizovat a útočit na všechny, kdo mají byť jen zdánlivě jiný pohled na věc, než my... 🤪)
Pokud si tyto otázky přestaneme klást, je dost pravděpodobné, že nepřemýšlíme úplně samostatně.
A vzdělání, politické vyznání, duchovno nebo sečtělost na tom samy o sobě nic nemění.
Možná první krok směrem "do pekel" nezačíná tím, že člověk uvěří něčemu špatnému, ale tím, že přestane pochybovat o své vlastní pravdě...
Ne jako opozice vůči ostatním, ale jako způsob, jak si udržet jasno v tom, co jsou skutečně naše vlastní závěry. 🙏
👉 Hledání pravdy není cíl, kterého jednou dosáhneme, ale proces, ve kterém se učíme znovu a znovu pochybovat.